Číslo na dresu….ten, kdo střeží bránu

V nucené pauze se lidem honí hlavou různé myšlenky. My chceme covid pauzu vyplnit něčím, co jsme ještě nezkoumali a ač je to spíš úsměvné, zkusíme si porovnat podobnost hráčů všech kategorií podle čísla na dresu. Jsou si hráči např. s číslem 2 podobní? Hrají na stejném postu? Jsou to spíše kliďasové, nebo bouřliváci?  Tak to pojďme zkusit.

Ke každé ,,porovnávačce“  přidáme rozhovor s hráčem/hráčkou mužských a ženského týmu.

A jakým číslem začneme? Samo se nabízí nezačínat číslem, ale postem. Jedničku na dresu mít vždy nemusí, ale vždy je v týmu jedničkou – brankář nebo gólman, jak chcete….zkrátka strážce brány a nepostradatelný článek týmu.

V našem A týmu je  gólmanskou jedničkou s číslem 29 na dresu už téměř sedm let Jan Kudláček. Chtěl být vždy v bráně, nebo toužil po hře v poli? A co by poradil našim malým začínajícím brankářům?

Pozice brankáře je komplexní́ záležitost, ale říká se, že dobrého brankáře dělá́ ze 70 % hlava. Je to tak?

U brankařů je velmi důležitá psychika a soustředěnost. Když udělá chybu brankář, většinou je z toho gól, který už nikdo neovlivní. Když ale chybu udělá hráč, stojí za ním celý tým, který může jeho chybu napravit. Podstatné je také čtení hry a schopnost dirigovat si obranu, takže s tím tvrzením musím souhlasit.

Chtěl jsi vždy stát v bráně? A kdy jsi vlastně s fotbalem začínal a kde? Přibliž nám svou fotbalovou kariéru.

S fotbalem jsem začínal v první třídě. V týmu jsme neměli žádného brankáře, a když jsme na tréninku hráli nebo kopali na bránu, vždy jsme se střídali. Já jsem se ale jako jeden z mála balónu moc nebál a dokázal ho občas chytit. Postupem času jsem tam začal chodit víc a víc, až jsem v bráně zůstal. Začínal jsem hrát kousek od Braníka, a to za Spartu Krč. Tam jsem byl až do starších žáků. Pak jsem šel na hostování do vyšších soutěží Podolí (žákovská liga, tenkrát nejvyšší soutěž), Admira (dorostenecká divize). Při přechodu do staršího dorostu jsem se vrátil zpět do Krče a začal trénovat s A týmem. V Krči jsem zůstal do té doby, něž se cca před 6 lety postupně A tým a B tým rozpustil. V tu dobu si mě vyhlédli na Braníku.

Určitou předností je i tvoje výška. Myslíš si, že je pro gólmana důležitá?

V dětských kategorií to protihráči určitě tak vnímají. Vzpomínám, že skoro před každým zápasem v dětství všichni říkali: „Jee ten je vysokej, ten bude dobrej.“  Osobně si myslím, že na výšce tolik nezáleží. Každé má své plusy a mínusy. Vyšší brankář má výhodu při centrech a vysokých balonech, ale zase většinou není tak mrštný jako ti menší.

Doma máš dva kluky, dvojčata. Už mají připravené rukavice? Nebo alespoň kopačky?

Zatím nic připravené nemají. Rostou jako z vody, vůbec nevím po kom :-D, tak je těžké něco pořizovat dopředu. Ale až dospějí do správného věku, tak určitě začnou v Branické fotbalové školičce. Pak se uvidí, jak je fotbal bude bavit. Už trénujeme kopání i chytání, ale kluky zatím baví víc dělat s míčem lumpárny.

Co bys poradil našim mladším a malým brankářům. Co je důležité, aby jednou mohli být tou jedničkou? Např. povahová vlastnost a tak….

Podle mě je velmi důležité, aby brankář dobře komunikoval s obranou a celým týmem. Celou hru vidíme před sebou a spoluhráčům dokážeme mluvením velmi pomoct. Ať jde o náběhy protihráčů, volné hráče atd. Jinak platí to samé, co pro všechny ostatní: snaha, pracovitost a píle na tréninku, a pak to už to jen přenést do zápasu.

DĚKUJEME ZA ROZHOVOR

A jdeme na podobnost…. jsou si naši gólmani podobní?

I když podobnost nemusí být fyzická, určitě jsou stejně nastaveni – nedostat gól a být jedním z nejdůležitějších článků týmu…

V přípravkových kategoriích by se hráči měli v bráně ještě střídat, aby si všichni zažili situace, které musí gólman zvládat. Až zhruba v kategorii U11 dochází k tomu, že někteří hráči jsou v bráně víc, než ostatní. V mladších žácích už mají týmy obvykle dva stálé gólmany, u kterých však neuškodí, když se občas podívají i do pole.

Náš přehled brankářů tedy začíná u našeho Áčka a končí u U12.

V ženských a dívčích týmech u žen a končí WU13