Představujeme vám…

,,Představujeme vám…“

 

Čtvrtá část rubriky ,,Představujeme vám…“ vám představí člověka pro kterého je ABC Braník srdeční záležitostí. Jako malý kluk hrál právě za Ábíčko a po několika letech sem přivedl své dva syny, aby zde odstartovali svou fotbalovou kariéru a on sám je sekretářem klubu – David Hejduk.

David nám odpověděl na pár otázek a několik otázek jsme položili i jeho manželce Markétě a sourozencům Dáše a Petrovi.

10 otázek pro Davida :

 

1.Jak ses dostal na Braník?

Ahoj, zdravím všechny čtenáře. Poprvé jsem na ABC přišel v roce 1982 s mým kamarádem ze školy Markem Adamcem. Dorazili jsme společně na náš první trénink a samozřejmě se nám na Braníku hned líbilo. V Braníku jsem odehrál celou svojí hvězdnou kariéru. Zažil jsem ještě zelenožluté dresy s nápisem PRAGOFLORA na zádech a šatny v místě, kde jsou dneska sklady restaurace a samozřejmě pověstnou branickou škváru, odkud si soupeři moc bodů nikdy neodváželi. Bohužel mě potkalo zranění kolene, které mojí fotbalovou dráhu ukončilo velmi brzy.

 

 

 

2.Jsi otcem dvou kluků – oba hrají fotbal – jeden za Slavii a druhý za ABC – jsi rád že se věnují fotbalu a jak vidíš jejich sportovní budoucnost?

Mít dva kluky byl vždycky můj sen a když oba od malinka podědili lásku k fotbalu, nemohl jsem si přát nic dalšího. Co se týká jejich kariéry mám jediné přání. Chtěl bych, aby u fotbalu zůstali co nejdéle. Přál bych oběma, aby se jim vyhýbala jakákoliv zranění a ať už budou hrát fotbal na jakékoli úrovni, aby ho hlavně vždycky měli rádi a bavili se jím. A znova bych chtěl zmínit, že jsem na oba velmi pyšný a obdivuji jejich přístup a tréninkovou morálku.

3.Kterému klubu fandíš?

Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil do rodiny, která vždycky fandila Slavii. Od dětství nás táta bral na zápasy a vždycky v nás pěstoval lásku k nejlepšímu klubu u nás, tak jako jeho bral můj děda atd. Po konci mé aktivní kariéry jsem se upnul k fandění a se Slavií jsem toho zažil opravdu dost. V dobách své vrcholné výjezdové formy jsem nevynechal žádný zápas, ať už u nás nebo v zahraničí, pokud to bylo možné. Jsem moc rád, že teď můžu předat žezlo oběma synům a vést je k tomu, že být slavistou je pocta a štěstí. A samozřejmě se těšíme na sobotní oslavu titulu…

4.Jak vypadá obyčejný den Davida Hejduka?

Můj den není nic zajímavého. Ráno překvapivě vstanu, odvezu paní do našeho obchodu, kde vyřídíme vše, co je potřeba. Poté přejíždím na ABC, kde pro změnu udělám vše, co je potřeba pro bezproblémový chod restaurace. Po obědě mě čeká rozvoz kluků na tréninky a z tréninků a večer zajedu pro paní a jedeme společně domů. Večer se věnuji všemu, co jsem nestihl během dne, ať už se to týká sekretařiny na ABC, restaurace nebo obchodu. Kdo mě zná, ví, že občas rozesílám maily pozdě v noci, protože to jinak nejde.

5.Co děláš rád ve svém volném čase?

Vzhledem k tomu, co jsem popsal v předchozí odpovědi, mi moc volného času nezbývá. Pokud přeci jenom nějaký zbyde, nejraději ho trávím na zápasech svých synů, Slavie nebo všech branických týmů.

6.Máš obchod, restauraci, k tomu jsi ve vedení ABC Braník a ještě vedoucí 2005 – jak to vše stíháš?

Někdy dost složitě. Občas si říkám, jestli to mám všechno zapotřebí, ale pak si vždycky uvědomím, že všechny moje aktivity jsou srdeční záležitostí, které asi nikdy neopustím. Na druhou stranu jsem šťastný, že můžu dělat to, co mě baví a myslím, že to má i smysl.

7.Kdyby sis mohl přát cokoliv – co by to bylo?

Opravdu bych si přál, aby byla moje rodina zdravá, aby byli moji kluci šťastní, aby se dařilo všem týmům na Braníku, aby byla Slavia každý rok mistrem, aby se dařilo našim firmám a docela bych si i přál, abych jednou vážil 99 kg. Nutno dodat, že jsem opravdu šťastný za to, co mám a vážím si toho.

 

8.Jaké jsou tvé kladné vlastnosti a naopak, co bys na sobě rád změnil?

Kladných vlastností mám hrozně moc, ale to by měl asi hodnotit někdo jiný. Myslím si ale, že jsem docela veselá kopa. Z mála těch negativních věcí bych zmínil nedochvilnost, občas jsem lehce prchlivý, líný, někdy nechávám věci na poslední chvíli a jsem dost tvrdohlavý a urážlivý. Mohl bych také mluvit trošku méně sprostě. Jinak jsem ale v pohodě…

 

 

 

9.Jak se ti spolupracuje se členy výboru?

Mně se s kolegy z výboru spolupracuje určitě lépe než jim se mnou. Chtěl bych jim tímto poděkovat, že mi pomohli ve chvílích, kdy mě práce pro ABC zrovna moc nebavila a nenaplňovala a také za to, že stále tolerují moje občasné negativní postoje k řadě věcí.  Chtěl bych také poděkovat rodinám a partnerům všech členů, že nám umožňují dělat tuto časově náročnou práci, i když z toho oni osobně nemají žádný užitek. A také bych chtěl všem kolegům z výboru říct, že na sebe mohou být pyšní, protože mají velký podíl na tom, že se náš klub posouvá stále dál a dál. O tom jsem přesvědčen.

10.Co bys vzkázal členům, hráčům, rodičům, zkrátka všem kdo patří k Braníku?

Chtěl bych všem popřát, aby se jim na Braníku líbilo a aby se k nám vždycky těšili a rádi se vraceli. Po sportovní stránce přeju všem co nejvíce hezkých zápasů a bodů pro nás a co nejméně zranění. Chtěl bych opravdu upřímně poděkovat všem, kteří se na chodu našeho klubu podílí nebo ho jakkoli podporují. A v neposlední řadě bych chtěl všem vzkázat, že my ve vedení se snažíme dělat vše jen v nejlepší víře pro dobro Braníka, a i když se nám třeba ne všechno vždy povede, děláme to v dobrém úmyslu. A na závěr bych chtěl opět poděkovat mojí paní za to, že je taková, jaká je, že mně a klukům vychází ve všem vstříc a sdílí naši lásku k fotbalu. Díky

Ještě jednou moc děkuji :)

Vedení klubu – David Hejduk – jednou větou

 

Petr Silovský: Tvrdohlavá srdeční záležitost, která pro Braník dýchá

Matěj Mráz: Hlava rodiny i té naší Branické

Radan Chyba: David udělá spoustu sekretářské práce a už se to naučil, není to sranda se v tom vyznat a nedělat chyby.Je to takový sinusoidař, někdy spousta nápadů a elánu a pak ho to unaví a nejraději by s tím praštil :)

Ivana Červenková: Výborný grafik, sekretář s branickým srdíčkem a hodný člověk

Lenka Dömeová: Pracovitý, někdy tvrdohlavý, ale hodný chlap se spoustou dobrých nápadů a branickým srdcem… a pro mě super parťák, který umí podržet a poradit :)

Manželka Markéta:

Jak jste se s Davidem seznámili?

S Davčou se známe už strašně dlouho, více než 20 let. Seznámili jsme se přes jeho bráchu Péťu, se kterým jsem chodila do školy. Dlouhá léta jsme byli kamarádi, ale tzv. jiskra přeskočila až v roce 2004.

Jaký je David partner a táta?

Partner je to jednoznačně skvělý. Vždy všechno zařídí a vyřídí, je na něj spolehnutí. Je celkově mojí velkou oporou. Zároveň je s ním legrace, dokáže si ji udělat jak sám ze sebe, tak ze všech okolo a já jsem mu k tomu vždy šikovně po ruce :-)

Jako táta je celkem důsledný a na rozdíl ode mě na kluky pořád ještě platí. Naštěstí. Na druhou stranu by se pro ně přetrhl, rád jim dělá radost a vymýšlí různá překvapení.

Kdybys mu mohla splnit nějaké přání – jaké by to bylo?

Přání bych mu ráda splnila víc,ale to nejdůležitější je zdraví a vše s tím spojené.

Sestra Dáša

Jaký je David brácha a jaké bylo vaše dětství?

Brácha David je starší z mých dvou mladších bratrů J. Je spravedlivý, hodný a přímý.Vždy, když se na něj obrátím s problémem, snaží se mi pomoct.

Tím, že mám dva mladší bratry, navíc jsou jen rok a půl od sebe, nebylo moje dětství s nimi vždy úplně lehké. Zkrátka na mě byli dva, ale vzpomínky zůstaly jen hezké. Stále je v podstatě dodnes vnímám dohromady – cestovali spolu, pracují spolu – vlastně to ani jinak nejde.

Co na Davidovi obdivujete a čím vás štve?

Obdivuji na něm pevnou vůli a smysl pro spravedlnost, štve mě svojí tvrdohlavostí.

 

Bratr Petr

Jaký je David brácha a jaké bylo vaše dětství?

David je asi nejlepší brácha jaký může být. Tím, že je starší, tak mi dává spoustu rad do života. Většinou si to stejně dělám podle sebe, ale nakonec zpravidla vyjde najevo, že měl pravdu.

Naše dětství bylo moc hezký. Od rána do večera jsme hráli fotbal, nebo na schovávanou. Jednou si pamatuju, jak jsme s klukama udělali cyklistický závod míru okolo sídliště. Brácha byl ve vedoucí pozici, ale v závěrečné zatáčce dostal smyk. Sedřel si celou nohu od stehna až k chodidlu. Já jsem vyhrál, ale dnes bych asi zastavil, a zjistil  jestli je ok. : )

Za týden na to na mě brácha kopal penaltu. Já jsem za žádnou cenu nechtěl dostat gól. Brácha dal ránu a já do toho šel. Měl jsem zlomenou ruku v zápěstí, ale chytil jsem to.

Ta nejlepší vzpomínka se stala jednou, když jsme hráli v Modřanech zápas. Já jsem šel hrát za starší, proto jsme hráli spolu. Bylo to na škváře. Brácha ten zápas moc bojoval a byl pořád ve skluzu. Zase celý sedřený, vzal balón a prošel od vlastního vápna až k soupeřově brance. Tam jsem se já přiřítil, ukradnul jsem mu balon a vystřelil asi 15 metrů vedle. Brácha se mnou pak asi týden nemluvil.

Taky bylo dobrý, když nám naši koupili klasický šipky, abychom házeli na terč. To nás bavilo asi 14 dní. Pak jsme vymysleli, že jeden bude držet terč a druhý bude mít tři hody a musí se trefit někam do těla. Ten s terčem to zase musel chytit do toho terče. Radši jsme si vzali lyžařský brýle, abychom nepřišli k úrazu. Brácha si kryl hlavu a já dal takový padáček a trefil jsem ho do hlavy. Jenže ta šipka se mu tam zasekla, tak ji musel vykroutit. : )

Těch vzpomínek z dětství je opravdu hodně a většinou jsou s Davidem spojené.

Kdybys mohl Davidovi splnit jedno přání – co by to bylo?

Moc rád bych mu splnil přání, abychom spolu jeli do USA a zavzpomínali si na dobu, když jsme tam byli. S tím přáním je spojena spousta jiných věcí, o kterých on ví. Přál bych mu moc, aby nám to oběma vyšlo.