část čtvrtá – přátelské utkání s FŠ Placírka
V sobotu jsme odehrály další přátelské utkání, tentokrát s týmem FŠ Placírka. Utkání bylo určeno pro mladší hráčky. Některé naše dívky si tak zahrály první zápas a vstřelily své první góly.
Začátek zápasu byl poměrně chaotický, na hřišti se tvořil chumel a tím pádem se nám nedařily ani kličky, ani přihrávky. Po pauze, kdy jsme si vše řekly a vysvětlily, se naše předváděná hra zlepšila. Konečně jsme pochopily, že když se všechny hráčky seběhneme k sobě, tak si nepomůžeme, ale naopak si překážíme. Začaly jsme tedy držet své pozice a objevil se prostor na vedení míče a následnou kličku či přihrávku. K vidění bylo několik pěkných akcí z obou stran zakončených gólem. Každá hráčka si vstřelenou branku náležitě užila.
Myslím, že zápas byl prospěšný pro obě strany. Chci poděkovat týmu FŠ Placírka, že přijal naše pozvání a těšíme se na další setkání.
část třetí – fotogalerie a video z posledního tréninku v sokolovně
součástí videa je rozhovor s hráčkami Denisou Hrubou a Kačkou Staňkovou
.
Část druhá – video a fotogalerie z tréninků
Fotogalerie z úterního a středečního tréninku:
Část první – rozhovor s trenérkou Simonou Necidovou a asistentkou Anetou Palkovou
1) Ahoj Símo a Aneto, po ženách jste druhý dívčí tým, který se na Braníku utvořil. Je to náhoda nebo cílená záležitost s budoucí rostoucí tendencí? Prozraďte nám něco o Vašich ať již krátkodobých nebo dlouhodobých cílech.
Simona: Jsem velice ráda, že jsem u vzniku nového dívčího týmu mohla být osobně. Určitě to náhoda není, ženský fotbal je v dnešní době jeden z nejvíce rozvíjejících se sportů vůbec a vidíme v něm velkou budoucnost. Z tohoto důvodu jsme na Braníku rozhodli vytvořit dívčí mládež. Zatím je tu jeden tým, ale to se brzy změní. :-) V létě je v plánu oddělit žákyně a přípravku na dvě samostatné kategorie – založit dívčí přípravku. To je náš hlavní cíl.
Aneta: Já osobně jsem se k týmu dívek připojila až v září tohoto roku. Takže se nepovažuji úplně za zakladatele, ale jsem velmi ráda, že můžu být součástí týmu a podílet se na dalším rozvoji dívčího fotbalu na Braníku. Mezi krátkodobé cíle se určitě řadí založení přípravky, kde by mohli nastupovat i mladší hráčky. V dlouhodobé horizontu by šlo i o juniorku, kam by se nám posunuly dívky, které už u nás jsou v žákyních a tak by pro ně nebyl přechod do A-týmu tak složitý.
2) Obě dvě hrajete respektive máte za sebou hráčskou kariéru. Jak byste nám ji popsaly?
Simona: Moje kariéra začala v 7 letech v týmu Sokol Královské Vinohrady. Tento tým se však rozpadl a můj pokus přihlásit se do Motorletu mezi kluky nevyšel. To ženský fotbal ještě nebyl tak populární jako je tomu dnes a dívku mezi sebe nechtěli. Od fotbalu jsem si tedy dala pauzu a věnovala se jiným sportům až do svých 14 let, kdy jsem se přihlásila do starších žákyň Slavie. Právě ve starších žákyních jsme se potkali s Anetou a patřili k oporám týmu. Také tam začala moje opravdová fotbalová kariéra. Probojovala jsem se do výběru české reprezentace WU17 a WU19 a nyní působím v A-týmu žen. Stále hraji za Slavii, s kterou jsme si teď prožili velice úspěšné období.
Aneta: K fotbalu mě přivedl můj starší bratr s kterým jsem kopala tak nějak od narození, ale závodně jsem fotbal začala hrát až v šesti letech s kluky v Horních Měcholupech. Hrávala jsem v útoku a později v obraně, párkrát jsem nastoupila i za tzv. Pražský výběr. V dívčím fotbale o mě dlouhodobě usilovala Sparta, ale to by táta nesnesl a tak jsem až ve třinácti letech přestoupila do Slavie, kde jsem se později seznámila i se Símou. Ve Slavii u mě po roce objevili, že mám talent i na to být brankářka a tak jsem se druhým rokem stále rozhodovala jestli pole nebo brána, po první pozvánce do reprezentace definitivně zvítězila brána a tak jsem společně se Símou mohla projít kategoriemi starších žákyň, dorostenek, reprezentacemi do 17 a 19 let. Poslední mou slávistickou cestou bylo půlroční působení v A-týmu žen, které jsem poté sama ukončila a chtěla se věnovat škole. Fotbal mi však stále chyběl a tak jsem po půl roce začala hrát za ženy Dukly Jižní Město, kde jsem opět mohla střídat bránu za pole a opačně, což mi vyhovovalo. Bohužel jen do doby vážného zranění kotníku, které mě skoro na dva roky vyřadilo ze hry a stále mi nedovoluje se naplno zapojit zpět do aktivního fotbalu.
3) Co Vás na Vaši práce nejvíce motivuje?
Simona: Já jsem nadšená z toho, že se na Braníku vybudoval zcela nový dívčí tým. Motivace a cíl je zde jasný, vytvořit veškeré možné kategorie od mladší přípravky až po starší žákyně. To však nejde stihnou za jeden rok, je před námi běh na dlouhou trať. Věřím však, že se nám to podaří. Při trénování jsem ráda, když můžu mladým hráčkám předávat své zkušenosti a dovednosti. I ony mě stále učí novým věcem. :-)
Aneta: Největší motivací je pro mě radost, kterou holky z fotbalu mají. Poté také podpora klubu, který má zájem dotáhnout dívčí fotbal na nejvyšší příčky, což není vždy u dívčích týmů úplnou samozřejmostí.
4) Stejně jako tenis, který hrají muži a ženy a neděláme v něm žádné rozdíly a rádi se podíváme na oboje, bychom měli brát i fotbal. Čím byste chtěli přispět k rozvoji ženského a dívčího fotbalu u nás?
Simona: Do ženského fotbalu chci přispět tím, že rozšíříme členskou základnu dívek. Chci přilákat k fotbalu co nejvíce nových hráček, které zatím o fotbalu ani nemusí tolik vědět. Také bych chtěla docílit toho, že se ženský fotbal dostane do povědomí více lidem a přestane se odsuzovat.
Aneta: Tenis je výborně zvolený příklad, protože každý, kdo se na něj podívá určitě pozná rozdíly mezi mužskou hrou a ženskou, přesto mají obě varianty u lidí velkou oblibu a nikdo proti tomu nic nemá. U ženského fotbalu to bohužel tak není, i když už je to o hodně lepší než dříve. Ženský fotbal vždy bude pomalejší a méně silový než mužský, to je však dohnáno technikou, taktikou, emocemi a především krásou žen, které fotbal hrají. Fanoušek prostě nemůže čekat od ženského fotbalu úplně to samé jako od mužského, přesto jsou obě varianty něčím krásné…Chtěla bych zahánět mýtus o tom, že holky fotbal nehrají a přilákat k nám co nejvíce dívek a vytvořit více věkových kategorií.
5) Popište Váš tým hráček.
Simona: Náš tým hráček je zatím složen z různých ročníků narození. Jsou zde hráčky, které dříve již působily v klučičích týmech, ale i hráčky, které s fotbalem začaly až u nás. Objevují se tak lehké výkonnostní rozdíly, ale v tom nevidím žádný problém. Pro všechny hráčky sháníme taková přátelská utkání, aby si všechny zahrály. Až se nám podaří oddělit přípravku od žákyň, bude to v tomto směru jen jednodušší na organizaci. Musím říct, že máme hodně kamarádský kolektiv a když přijde někdo nový, hráčky ho mezi sebe hned vezmou.
Aneta: Zatím jsme jen jedna kategorie dívek a tak u nás často vznikají věkové a výkonnostní rozdíly, o kterých však nejvíce přemýšlíme my trenérky. Nezřídka se v týmu stává, že si povídá nejstarší hráčka s tou nejmladší a není v tom žádný problém. Myslím si, že je to i složením týmu, kde vládne vždy přátelská atmosféra, holky si nic nezávidí a velmi rychle dokáží vtáhnout nové spoluhráčky mezi sebe.
6) Čeho si ceníte jedna na druhé?
Simona: Známe se už téměř 10 let a vždy jsme si rozuměli. Máme stejné či velice podobné názory. Proto jsem se Anetu nebála oslovit na pozici asistentky. Vím, že se na ni mohu ve všem spolehnout. Nikdy nepodcení přípravu na trénink, cvičení má vždy promyšlené a přichystané. K tomu všemu si společně užijeme spoustu srandy.
Aneta: Z hlediska dlouhodobého přátelství to byla vždy upřímnost a obětavost. Z toho trenérského je to určitě výborná příprava na tréninky a zápasy. Dále také oceňuji zájem o mé názory, všechny rozhodnutí vždy konzultujeme a nakonec děláme společně. Jsem ráda, že jsem nabídku dělat asistentku přijala, už jen proto kolik si společně s holkami užijeme zábavy.
7) Která cvičení nebo hry rády zařazujete do tréninkového procesu?
Simona: Já ráda zařazuji cvičení 1 na 1, kde hráčky mohou vyzkoušet na obránce naučené dovednosti. Myslím, že i hráčky to baví. Na úvod rádi zařazujeme nějakou zábavnou hru na zahřátí a natankování pozitivní energie pro další práci v tréninku.
Aneta: Při sestavování tréninků se snažím vždy myslet na to, co mě osobně vždy bavilo/nebavilo. Snažím se o to aby tréninky byly co nejvíce zábavné, plné soutěží, které dokážou hráčku vtáhnout do hry, aniž by přemýšlela o tom jak je to náročné. Potom také cvičení na práci s balonem, vždy jsem byla více technickým typem hráčky a tak je pro mě jednodušší vysvětlování i ukázka než třeba kondiční věci.
8) Jak funguje spolupráce mezi dívkami a ženami a ostatními chlapeckými týmy?
Simona: Spolupráce mezi týmem dívek a žen funguje zatím spíše jen ve vedení, kde společně řešíme registrace hráček, oblečení a další administrativní věci. Jedna z hráček chodí trénovat na napůl s námi a napůl s týmem žen, aby si začala zvykat na přechod do vyšší kategorie. S klučičími týmy spolupracujeme především s ročníkem 2007, s kterým jednou za čas hrajeme přátelská utkání. S ostatními trenéry je naše spolupráce pouze informativní ohledně hráček v jiných týmech.
Aneta: Spolupráce s ženami je zatím velmi malá, kdy jedna hráčka chodí trénovat s námi a občas s ženami. Není to však pro to, že by byla někde chyba, jen zatím nemáme holky ve věku, kdy by byl pro ně A-tým nějakým přínosem a naopak. Větší přínos pro nás mají přátelská utkání s kluky především ročníku 2007.
Co nás čeká v týdnu s Branickými dívkami?
Úvodní slovo trenérky Simony Necidové:
Po nedělním zápase se Spartou, který hodnotím po herní stránce jako velmi vydařený, nás čeká týden s naším týmem dívek. V tomto týdnu absolvujeme tři tréninkové jednotky a v sobotu přátelské utkání pro mladší hráčky s FŠ Placírka.
V tréninku se teď zaměřujeme na nácvik přihrávky, s tím spojeným náběhem a vyhodnocení herní situace, kdy přejít hráčku kličkou, a kdy je naopak lepší zvolit přihrávku. Tyto prvky se již objevují v zápase a je vidět, že hráčky se učí rychle.
V pátek nás čeká poslední trénink v sokolovně, kde jsme se po celou zimu zaměřovaly na gymnastiku, obratnost a sílu. Právě síla nám v našich zápasech chyběla a proto jsme ji začali velmi intenzivně zařazovat do všech našich tréninků. Jde vždy o zábavnou formu a různá úpolová cvičení, jako je přetlačování, přetahování apod. Vidím zde velké zlepšení, ale je třeba nepřestávat.
V zimních měsících nás velmi trápila docházka na tréninky, což řadíme mezi nejvíce záporné stránky. Doufáme, že si hráčky uvědomují, že bez tréninkového zatížení se nehraje úplně dobře. V zápasech, které nás brzy čekají, bude fyzička velmi důležitá.