Do jara s novým trenérem

V zimní přípravě povede do jarních kol naše branické Áčko nový trenér Miroslav Jíra, který od 1.1. 2019 oficiálně nastupuje k A – týmu do role hlavního trenéra.

S Mirkem jsme si povídali jaké jsou jeho představy, plány a cíle, ale také všeobecně o tom, jaký fotbal je.

Přejeme hodně úspěchů v nové trenérské roli.

Začněme otázkou, která nového trenéra krátce představí:

V kterých klubech jste trénoval? Přibližte nám vaši trenérskou a profesní kariéru

Vystudoval jsem FTVS UK v Praze obor učitelství TV – ZE. Při fakultě jsem si udělal i trenérskou profi licenci. Již na vysoké škole jsem začínal ve 20 letech s trénováním i učením na základní škole. Působil jsem 7 let na Bohemce 1905, kde jsem dělal šéftrenéra mládeže. Odtud jsem se přesunul do Slavie Praha, kde jsem strávil nezapomenutelných 13 let. Zde jsem trénoval žákovské i dorostenecké týmy. Pak přišla zkušenost na Admiře Praha, kde jsem dělal šéftrenéra dorostu a trenéra U 19, se kterým jsme slavili mistrovský titul v Pražském přeboru. Tím jsme dostali dorost Admiry Praha do České ligy staršího dorostu. Po necelých 2 letech jsem se přesunul do Vyšehradu, kde jsem působil ve stejné roli a zároveň dělal i asistenta A týmu v ČFL, kde jsem už nabral zkušenosti s dospělým fotbalem na úrovni 3. ligy. Zároveň od 1.7. 2017 působím jako asistent trenéra K. Rady u ženské fotbalové reprezentace. Což beru jako velkou čest, protože slyšet národní hymnu před zápasy je pro mě ten nejkrásnější trenérský pocit.

Tým, cíle, představy:

Nastupujete u nás na pozici hlavního trenéra A týmu, jak se na tuto roli těšíte?

Těším se samozřejmě moc. Trénování je již 23 let součástí mého života. Fotbal je dá se říci mým životním stylem a velmi si vážím toho, že mě vedení Braníku oslovilo. Už se nemůžu dočkat, až to v lednu vypukne.

Budete rozšiřovat realizační tým a hráčský kádr?

Realizační tým by mělo tvořit více lidí. Nemám rád trénování v rovině „one man show“. Potřebuji komunikovat s kolegy, mít zpětnou vazbu i od nich. Navíc mám rád intenzivní tréninky a na to potřebujete kolegy. Mým trenérským kolegou bude Miroslav Siva, který je synem bývalého skvělého útočníka Slavie či Bohemky. Dále bych chtěl spolupracovat s fitness trenérem Jirkou Sivákem, který je profíkem v oblasti kondice a silové přípravy. A součástí realizáku bude také doufám trenér brankářů. Přivádím sebou kromě fitness trenéra i maséra Filipa Macka, který je zároveň aktivním hokejistou pražské Slavie. Je to student fyzioterapie, který má velký zájem se učit a pomáhat. Nedílnou součástí bude také trenérský kolega Marek Bukovský, který trénuje juniorku Braníka. Vše bude komunikováno s manažerem A týmu Pavlem Rezkem, ze kterého mám skvělý první dojem. Co se týká kádru týmu, tak ten teprve budu poznávat, ale pevně doufám, že některé hráče přivedeme. Už na tom s P. Rezkem pracujeme. Nicméně jména po mě zatím nechtějte.

Jaké jsou vaše cíle pro jarní část sezony?

Krátkodobým cílem je samozřejmě záchrana týmu. Jasně to zaznělo na mých schůzkách s vedením klubu. Nicméně bychom si všichni společně přáli, aby hrál Braník takový fotbal, který přinese nejen záchranu v Pražském přeboru, ale bude dělat především radost všem příznivcům branického fotbalu.

Už jste se seznámil s týmem? Jaké jsou vaše první pocity?

S týmem jsem se již seznámil, respektive s oběma týmy na včerejším tréninku. Tréninky budou zatím probíhat dohromady A i B muži, abych se co nejrychleji seznámil se všemi hráči v klubu na úrovni dospělých. První trénink měl myslím slušné parametry a na hráčích byla vidět chuť do tréninku. Teď bych si jen přál, aby to s tímto přístupem kluci vydrželi až do posledního tréninku sezony. Proběhlo také seznámení s celým realizačním týmem a společně s kolegy se těšíme na další tréninky, a především zápasy s klukama.

Názory na fotbal, jako takový:

Působíte také u ženské reprezentace. Jaký vidíte rozdíl mezi ženským a mužským fotbalem?

Přiznám se, že ze začátku jsem s přechodem k ženskému fotbalu trpěl určitými obavami. Ale obavy se brzy rozplynuly zejména díky skvělé pomoci od realizáku, a především pak díky výtečné spolupráci se samotnými hráčkami. Chtěl bych jim touto cestou i poděkovat za fantastické přijetí do Repre. Zjistil jsem, že ženy mají jako sportovkyně ty samé cíle jako muži. Chtějí pracovat, posouvat se, zlepšovat se a chtějí vyhrávat. Myslím si, že hlavní rozdíl kromě fyzických výkonů, což je myslím logické, je to, že holky potřebuji detailnější přípravu na zápasy i tréninky. Vše je potřeba více vysvětlit. Spolupráce s nimi vyžaduje hodně komunikace, proto jsme třeba prosadili u Repre i mentálního coache. U holek musíte být obzvláště dobrým komunikátorem i psychologem. Neumí možná na hřišti tolik improvizovat jako muži, ale jsou neskutečně zodpovědné! V tom si myslím mají kluci oproti nim velké rezervy. Na Admiře jsem i s trenérkou ženou u dorostu spolupracoval, bývalou fotbalistkou a byla velice zodpovědná.

Jaký je podle vás ideální hráč? Takový sen každého trenéra?

Ideální hráč podle mě neexistuje. Žádný fotbalista či člověk není ideální. Vždy je to o tom, zda hráč najde s trenérem k sobě cestu. Musí chtít oba. Pokud ta symbióza nastane, můžeme mluvit o pozitivní cestě, nikoliv však o ideálu. Já považuji za v uvozovkách ideálního takového hráče, který naslouchá trenérům a spoluhráčům. To znamená: chce spolupracovat a zlepšovat se. A hledá zároveň sám možnosti, proto se zlepšovat ve svém volném čase! To považuji za to rozdílové! Touto cestou třeba šli moji 2 bývalí svěřenci ve Slavii Alex Král či Stefan Simič. Ani žádný trenér na světě přeci není ideální. I trenér se musí chtít inspirovat a posouvat se.

Prošel vašima rukama některý z reprezentantů – mužů?

Bylo mi ctí některé z nich trénovat, at´už na úrovni klubové či jako trenér Výběru Prahy. Z reprezentantů, se kterými jsem měl tu čest spolupracovat si vzpomínám například na T. Necida, T. Pekharta, L. Váchu, B. Dočkala, J. Zmrhala či V. Kadlece. Věřím, že svoji budoucnost s Repre mužů brzy spojí i Alex Král či Ondřej Petrák, který prošel právě Braníkem i Slavií. Toho jsem přivedl z Bohemky do Slavie a dnes na něj jezdím do Norimberka na bundesligu, kde se inspiruji také. 20.1. mě čeká první jarní kolo Norimberk – Hertha Berlín a těším se na něj doufám opět v základní sestavě Norimberku. Rád vzpomínám na Bořka Dočkala, když jsem dělal asistenta u dorostu U 19 Slavie. Nesmírně inteligentní kluk a vítězný typ hráče. který se prostě narodil jako přirozený leader týmu. A musím říct, že mi udělali radost i bývalí svěřenci Vašek Kadlec či Stefan Simič, když mě pozvali na německý pohár a italskou ligu a zajistili mi lístky. To trenéra vždycky potěší a dokazuje to jejich velikost. Myslím si, že hráči by neměli na své mládežnické trenéry zapomínat a toto je taková maličkost, která ale každého z nás trenérů velmi potěší.

Jaký vidíte rozdíl mezi amatérským a profi fotbalem?

Samozřejmě je ten rozdíl obrovský. V profi fotbale se staráte pouze o fotbal, o hráče, hráči sami o sebe, funkcionáři jen o práci v klubu. Veliké rozdíly jsou v kvalitě hráčů, v kvalitě podmínek a zázemí. Nicméně oba světy by mělo propojovat to stejné, aby se český fotbal posouval: dělat fotbal pro fotbal a pro lidi! Nikoliv jen pro sebe s postranními úmysly. Upřímná láska k fotbalu by měla být tou největší hybnou silou celého fotbalového hnutí.

Co si myslíte, že chybí českému fotbalu?

Pozitivnější myšlení lidí, pozitivnější mediální prostředí. Více si vážit potenciálu našich českých hráčů a věřit více sami sobě. Myslím si, že máme trenéry s obrovským potenciálem a schopnostmi. Stejně tak mladé talentované hráče. Jen jim musíme vytvářet odborné a pozitivní prostředí, ve kterém se hráči budou vyvíjet správným směrem. Myslím, že Slavia, Plzeň či Jablonec jsou jasným důkazem toho, že to jde. Mám radost i z prvních zápasů českého nároďáku pod vedením J. Šilhavého. Nicméně mi vadí dehonestace trenérů při ukončování jejich angažmá v klubech či Repre (viz. Hapal ve Spartě či Jarolím u Repre). Ani odchod J. Šilhavého ze Slavie nebyl podle mě ideální, přitom toho tolik pro klub za krátkou dobu udělal. Proto si myslím, že by měla být větší úcta a respekt k lidem, kteří něco umí a dokázali, i když se vzájemné cesty třeba rozejdou.