Dodatečně bych chtěla poděkovat trenérům za jejich práci, co se týká podpory dětí. Ještě nikdy mi Tedík s takovým nadšením neříkal, že dvakrát prohráli a jednou remizovali... a proč to nadšení? No protože se mu povedlo přes dvacet kliček.... a takhle by to přeci mělo být!!! Jsem ráda, že se trenéři snaží kluky oceňovat za jejich výkon a učí je samotný fotbal a ne dát gól do prázdné branky z půlky hřiště. Neučí je, že důležité je vyhrát, ale že důležité je umět hrát, hrát fotbal jako takový, vědět co s míčem a umět si poradit, když ho mají u nohy. A je na nás rodičích, abychom trenéry v tomto podpořili a neptali se dětí, jestli vyhráli nebo prohráli, ale jak hráli. Co se ti dneska dařilo? Podařila se ti klička? Sebral si protihráči balón? Vydržel si sledovat míč po celou dobu hry? Běhal si celý zápas? To je to, co je trenéři učí. Proč se ptát na výsledek zápasu, když není ve schopnostech a možnostech samotného hráče to ovlivnit? Myslím si, že každá máma si přeje, aby syn chodil na tréninky rád a aby ho ten fotbal bavil. Aby ho bavila hra jako taková a ne, aby se radoval pouze tehdy, když vyhrají. A nezapomeňme, že kluci si berou příklad hlavně z tatínků :-) Takže tatínkové kašlete na výhry, ty přijdou, až bude stát v bráně brankář :-) A maminky, klidně sem pište, pokud jsou kluci z prohry smutní nebo s něčím nespokojení, protože děti samotné jsou pro trenéra zpětnou vazbou. Trenéři se tak dozví, kdo potřebuje podpořit. A pokud nevíte, za co můžete kluky chválit, tak se ptejte trenérů, co se jim daří, ať doma můžete pořádně ocenit jejich snahu na hřišti.