Sehnat trenéra do amatérského klubu je těžké…. A pokud ještě potřebujete trenéra pro mladší kategorie, je to ještě těžší. Proto jsme velice rádi, že se v našich týmech dospělých (mužů a žen), našly nové trenérské naděje a že je jich čím dál tím víc. Jsou to úplní nováčci a také ti, kteří již nějakou dobu působí jako asistenti u mládežnických týmů.
Co je však nejdůležitější, že všichni mají chuť učit se, a když k tomu přidají své hráčské zkušenosti, bude to skvělá kombinace….která může našim malým/mladým fotbalistům přivést dobrého trenéra….
Všem trenérským nadějím jsme položili tři otázky…. a kdo odpovídal a patří mezi ty, kteří mají tuhle chuť a odhodlání?
Jirka Řemenář, Tomáš Plánička, Marek Valta, Zdeněk Seidler a Aneta Palková jsou už ti, co mají pár let za sebou a nováčky jsou Marek Šebák, Lukáš Jiránek a Andy Budošová.
Vedoucí sportovního úseku mládeže a dospělých Filip Krhut:
,,Když se mnou začal trénovat Mára Šebák, tak jsem si říkal, že to je fajn, když se budou kluci z Áčka postupně zapojovat do trénování. Propojení mládeže a dospělých týmů je pro mě důležité ve všech ohledech. Když jsem o tom ale přemýšlel, tak jsem si uvědomil, že zapojených hráčů do trénování už je vlastně šest a dvě hráčky z ženského týmu, což je za mě skvělé číslo a jsem za to opravdu rád. Všechno to jsou ještě vesměs mladí kluci, a tak je za mě potřeba, aby byli pokorní, pracovití, chtěli se vzdělávat a učit od zkušenějších trenérů. Poté mají rozhodně šanci se v rámci klubu posouvat. Jsem rád, že se do trénování postupně zapojují i kluci z U19.“
Jirko, ty jsi asi služebně nejstarším trénujícím hráčem. Jak jsi se k trénování dostal?
Ahoj, v lednu to bude již 6 let, co jsem se připojil k realizačnímu týmu ročníku 2005. V té době nám náš trenér pan Somr říkal, že je zde nabídka pro ročník 2000 od předsedy Petra Silovského připojit se k mladším ročníkům jako asistenti. Promluvili jsme si s Petrem, jak by toto naše působení mělo vypadat. Velice mě tato nabídka lákala, tak jsem si vybral ročník 05, který trénoval Petr Hejduk a zapojil jsem se k nim.
Stabilně jsi u ročníku 2005, což jsou letos mladší dorostenci. Nechtěl jsi vyzkoušet i jiný tým?
K ročníku 2005 mám velký vztah. Kluci mě znají i v ligových týmech a chodí se mnou trénovat. Nad jiným týmem, ale nepřemýšlím. Jen pokud by se naskytla možnost být součástí ligového dorostu. Tato varianta by mě velice lákala.
V současné době jsi mimo hraní za A tým a trénování také druhý správce areálu, dá se říct, že jsi ten, kdo má branické srdce. Je to tak? Jaký vztah máš ke klubu?
Ano to je pravda. Nyní jsme dva správcové s Vladem. Za sedm let, co působím na Braníku jsem si k tomuto klubu a místu vytvořil velmi silný vztah. Mám to zde rád a trávím zde i většinu svého volného času.
Tomáš Plánička
Tomáši, ty také patříš k hráčům, kteří už nějaký čas trénují. Jak tě napadlo, že to zkusíš a proč? Tenkrát jsme byli snad v dorostu a v klubu se objevila zajímavá́ možnost pro mladé́ hráče udělat si trenérskou licenci a pomáhat u menších kategorií jako asistenti. Znělo to zajímavě̌, řekl jsem si že to zkusím a jsem za to rád. Práce s dětmi mě̌ nadchla a ještě̌ jim můžu předávat něco málo ze svých fotbalových zkušeností́.
Tvé trenérské začátky byly u ročníku 2007 a teď jsi zakotvil u mladší přípravky (roč.2012). Jak tě to baví?
Tak ze začátku jsem spíše pomáhal, kde bylo potřeba, měl jsem víc kategorii od školičky až̌ po ročník 2007. Kde jsem byl asi nejvíc spokojený, kvůli partě, co hráči měli. Pak mi to zkomplikovala hráčská́ kariéra přestupem a po návratu jsem u ročníku 2012, kde jsem naprosto spokojený, zde naopak musím vyzdvihnout naší trenérskou partu včetně̌ paní́ vedoucí́ ☺️.
Jak vidíš svou trenérskou budoucnost? Chceš se dál vzdělávat a trenérsky růst?
Určitě̌ bych chtěl pokračovat, protože je to pro mě̌ koníček, který́ mě̌ baví́ a naplňuje. I když̌ občas je to z klukama o nervy 😁. V současné́ době̌ to beru jako hobby a další́ růst v plánu zatím nemám ale uvidíme.
Marek Valta
Marku, patříš také k těm, kteří si fotbal zkouší i z té druhé, trenérské, stránky. Co tě k tomu vedlo?
Vždycky se mi líbilo to soužití trenéra a hráčů. Jak dokáže trenér hráče ovlivnit, změnit třeba průběh zápasu, vymyslet novou strategii anebo motivovat a zároveň rozvíjet hráče jak po fyzické, technické tak i po psychické stránce. Mým vzorem v tomhle byl asi vždycky Diego Simeone, který svým zápalem dokázal svůj tým dostat až do finále Ligy mistrů. Druhou stránkou bylo to, že trénování mi umožnilo dívat se na fotbal z jiné perspektivy. To, že jsem musel začít nad fotbalem uvažovat jako trenér, mi hodně pomohlo v mé hráčské cestě!
Minulou sezónu jsi byl u přípravky, letos jsi se posunul k dorostu. To je velký skok. Jak vidíš trenérské vedení malých kluků a vlastně už dospělých dorostenců?
Skok je to velký! Tréninkové́ procesy vypadají jinak. Vše probíhá ve vetší rychlosti a náročnějším provedení, byť některá cvičení jsou podobná jak pro přípravky, tak i pro dorostence. Musím si ale vždy cvičení promyslet, aby jejich náročnost odpovídala dané kategorii. Velký skok pro mě bylo to, že u přípravek jsme pracovali hlavně na základních dovednostech, aby kluci uměli vše, co je k fotbalu potřeba. U dorostenců už řeším například taktiku, rozestavení, jak s hráči komunikovat, aby vše fungovalo nebo třeba strategie v průběhu zápasu. Těch věcí je mnohem víc! Pro mě tento posun k o dost starší́ kategorii byl náročný, ale jsem za něj moc rád! Pomohlo mi to k mému trenérskému růstu, a navíc mám rád nové výzvy.
Co bys poradil našim malým nadějím?
Určitě ať poctivě̌ trénují, od toho se vše vyvíjí! Zároveň také ať si věří! Na Braníku je mnoho skvělých mladých talentů, kteří to mohou dotáhnout hodně daleko
Zdeňku, také ty jsi hrajícím trenérem, nebo trénujícím hráčem… Chtěl jsi vždy trénovat a učit kluky fotbal?
Musím se přiznat, že jsem děti trénovat moc nechtěl. Začal jsem, protože jsme to měli jako povinnou praxi na vysoké škole, ale od té doby, co jsem začal trénovat, mě velice baví.
Jsi u ročníku 2006, což jsou kluci, kteří už míří do dorostu, a právě jsou v pubertálním věku. Jak to zvládáš?
U ročníku 2006 jsem už třetím rokem, tak už kluky znám, i když jsou v pubertě, musím říct, že kluci se chovají docela slušně a nechají si poradit. Samozřejmě nacházejí se tu i výjimky, ale jinak jsi myslím, že to zvládáme s klukama dobře.
Jaký jsi byl ty v jejich věku? Poslouchal jsi trenéra?
Tak samozřejmě poslouchal jsem trenéra na slovo a nedělal jsem žádné blbosti při tréninku. Tak takhle to určitě nebylo, byl jsem jako kluci, někdy jsem poslouchal, co trenér říká a někdy zase jsem si povídal se spoluhráči a dělali jsme kraviny.
Marek Šebák
Marku, ty s trénováním teprve začínáš. Co tě vede k tomu, vedle hraní ještě trénovat?
O trénování jsem přemýšlel už dlouho, vždycky mě lákala idea tvoření sestavy týmu, ale paradoxně mě k tomu donutila až aktuální situace, kdy jsem nemohl odcestovat do Anglie kvůli momentální koronavirové situaci. Dalším motivem byla určitě představa, jak jednou trénuji po boku mého dobrého kamaráda a spoluhráče Marka Valty, se kterým studuji na Karlově Univerzitě sportovní management. Myslím, že jednou budeme vražedná dvojka, ať už to bude na trávníku v rolích hráčů či trenérů nebo mimo něj.
Jsi u ročníku 2009 – prvním rokem mladší žáci. Jak se ti u nich líbí a kterou kategorii bys chtěl v budoucnu vyzkoušet?
Musím říct ze mě to chytlo hned ze začátku, kluci jsou super a zatím velmi aktivní. Je radost vidět, že je fotbal baví a jsou hladový po vítězství a gólech, i když z toho občas plynou i menší potyčky a hádky. Musím poděkovat i Filipovi, že si mě k sobě vzal, protože je skvělý mentor a zároveň v pohodě kluk, se kterým jde řešit všechno možný. Do budoucna je jediným cílem nastupovat coby hrající trenér a kapitán áčka alias Jirka Luňák.
A na závěr se nám krátce představ. Kde jsi začínal a jaká byla tvá hráčská cesta?
S fotbalem jsem začínal na Bohemce, když mi byly 4 roky a po dvou letech jsem se dostal do Sparty, kde jsem strávil 8 let, takže jsem si prošel i kategorií, kterou teď trénuji. Poté bylo potřeba učinit těžké rozhodnutí mezi studiem na gymplu a fotbalem ve Spartě, kde byla obrovská konkurence. Nakonec jsem skončil zde na Braníku a jsem za to strašně rád, protože taková fotbalová parta se hledá těžko a i když jsem pořád s některými kluky ze Sparty co teď hrají 1. ligu v kontaktu, tak za branickou kabinu bych nic nevyměnil.
Lukáš Jiránek
Lukáši, jsi také naším trenérským nováčkem, ale také nováčkem v mužském B týmu. Jak jsi se k nám dostal?
Do klubu jsem se dostal díky Markovi Valtovi se kterým se znám od střední. Na začátku roku jsme se bavili a já v tu dobu byl po delším zranění, takže jsem nehrál nikde a zrovna jsem v Praze hledal nějaký klub. Valtič mi řekl, že bych mohl dorazit na trénink na Braník a zkusit se domluvit tady. Samozřejmě klub vychválil a já dorazil na první trénink. Hned po prvním tréninku jsem věděl, že to je klub, ve kterém bych rád zůstal a po domluvě̌ s trenéry se tak stalo. Za což̌ jsem moc rád.
A proč trénování? Co tě na tom láká?
Od malička se věnuji fotbalu, ale také́ i jiným sportům. Jako každý́ kluk jsem si pral být profesionální fotbalista, ale postupně̌ přicházely zranění, které mi v tom zabránily. Proto jsem zacpal hledat jinou variantu, jak zůstat stále v tom, co miluju. Trénování byla první a ta nejlepší́ varianta. Baví́ mě sledovat jak se hráči rozvíjejí a nabírají zkušenosti. Prošel jsem si od malička hodně klubů tak si myslím, že už mám, co předávat dál. Trénování bych se chtěl do budoucna určitě věnovat.
Jsi asistentem u mladšího dorostu, to už jsou skoro dospěláci… jaké jsou tvé poznatky? A vyzkoušel bys například školičku 😊), nebo některou z mladších kategorií?
Jsem rád, že jsem u mladšího dorostu, vždycky jsem si přál trénovat starší kategorii. Mladší kategorie jsem trénoval například atletiku nebo školní kroužek fotbal, ale zjistil jsem, že tak malé děti nejsou nic pro mě. U dorostu mám k těm klukům blíž a baví mě, že s nimi můžeme dělat to, co umím nejlépe a co mám vyzkoušené sám.
Také v ženském týmu máme dvě hráčky, které se věnují trénování. Aneta Palková vede tým našich nejmenších dívek, kde jí dělá asistentku bývalá hráčka žen Renča Reichmanová. U ženského týmu pomáhá Veronice Jurákové stále hrající Andy Budošová. Obě hrající trenérky jsme také vyzpovídali a tady jsou jejich odpovědi:
Ahoj Anet, jsi hráčkou žen a k tomu vedeš dívčí přípravku. Co je jednodušší?
Pokud chcete být hráčkou žen na Abíčku (které hraje celostátní 2. ligu žen) musíte předvádět nějakou výkonnost, proto musíte trénovat s týmem, ale i sám. Jako trenérka se starám o celý chod týmu, připravuji všechny tréninky, jezdím na zápasy, řeším administrativu a komunikuji s rodiči. Asi nedokážu říct, co z toho je jednodušší, protože oboje má své pro a proti. Jedna věc je však společná, a to hodně času na Braníku :-).
Jaké jsou dnešní malé holky – fotbalistky?
V mé kategorii je to ještě především o radosti z pohybu, takže naše holky jsou většinou veselé a aktivní, mají chuť do fotbalu, neustále z nich sálá pozitivní energie a v neposlední řadě jsou velmi kamarádské a lidské. Což mě i asistentku Reny vždy zahřeje na srdíčku.
Jak vidíš svou další trenérskou a hráčskou budoucnost?
Bohužel po přechodu na dospělý život, nemám tolik volného času. Vedení mi vyšlo vstříc s časy tréninků holek, a tak jsem jako trenérka mohla pokračovat. U žen je to bohužel náročnější, protože pokud nestíháte trénovat, klesá i výkonnost, což jde ruku v ruce s časem, který dostanete na hřišti. Potom je z toho člověk smutný, naštvaný a je z toho tzv. začarovaný kruh. Budoucnost se mi v tuto chvíli odhaduje tedy těžko.
Ahoj Andy, vedle hraní za ženský tým, jsi také trenérkou žen. Jde to dohromady?
Odpověď na první otázku – Za prvé jsem asistentkou, takže kdybych byla pouze trenérkou, určitě by to nešlo dělat na 100%. Protože co všechno má na starosti trenér, co se týká neprofesionálního trénování, je toho sakra hodně.😉🙈.Jinak, samozřejmě připravit si trénink musím, po dohodě s hlavní trenérkou, když zrovna není na tréninku. Trénovat společně s holkama při určitých cvičeních jde, při některých ale ne.
Poslouchají tě holky, jak v tréninku, tak i na hřišti?
Holky mě poslouchají jak na tréninku, tak při zápasech. I když moje povaha je víc ráznější, jsem i výbušnější a na to si samozřejmě musí zvyknou, ale samo nemusí. Ale snažili jsme se jim to vysvětlit, aby si to nepřebrali zle, že to není buzerace, nebo nějaké dokazovaní, ale ze jim chce člověk něco přenést z mých zkušeností.
Co tě na trénování nejvíc baví?
Co mě na trénování baví? Možno široká otázka pre mňa, ale poviem iba jednu věc. Nikdy som si počas 25. ročnej kariery neuvedomovala, ako musí trenér neustále pracovat aj so psychikou hráčov, teda aspoň u žien to tak vidím. Každá je inak citlivá a jak to vnímajú, co všetko riešia okolo toho. Co ich vie hrozně vytočit či potěsit. V čom sa vedia posunut a v čom zasa nie. A to ma baví, ked im možem pomoct v niečom. Uči sa človek stále a já taky za tie roky. Samozrejme že su tam aj ine věci – na tom trénování😉